Ano, nebo ne?

To je časté dilema mnoha lidí, kteří splní zákonnou lhůtu a mohou, jak se lidově říká „jít do penze“. Jenže jde o to – jít či nejít? Je to otázka vpravdě shakespearovská. Jak ji ale vyřešit obyčejnému pracujícímu? Není to tak jednoduché. Je mnoho lidí, ve kterých společnost, založená na mamonu a stálém sledování výkonu, zvyšování spotřeb a nárůstu nejbohapustějšího konzumu, vypracoval téměř patologickou závislost na docházce do zaměstnání, nebo obecně práci jako takové.

Přežijí v penzi?

Tito lidé si často ale nedokáží sami, vlastním přičiněním najít dostatek práce. Jakmile jim nikdo neříká, co mají dělat, jsou bezradní. Jsou vychováni v ujařmenosti a nesamostatnosti. A když pak práci nemají, často strádají nejen finančně, ale i psychicky a fyzicky. Pro takové lidi je odchod do důchodu pravým prokletím a cestou do pekel.

Ohodnoťte příspěvek